Miracle a Alcoma
- Vložil: Swah • 30.05.2009
Začátky Alcomy jsem vnímal pozitivně. Konwes byl plný zmatků, interních pletich a na termíny dodávek či kvalitu produktů se nedalo spolehnout. A předchozí setkání s ing. Vodičkou ve mně vzbuzovala naději na spolupráci. Realita mě rychle probrala z naivity...
Začalo to už v první polovině roku 94, tedy hned po oficiálním vzniku firmy, když mě recepce odmítala přepojit na pana Vodičku. Po několikátém pokusu už to slečna nevydržela a na plnou pusu mi sdělila, že má od vedení zákaz mě přepojovat.
Inu, stává se to. Měli jsme v té době dost velké problémy s výrobou vlastních mikrovlnných jednotek a do nitra Alcomy bylo vidět asi tak, jako do pevnosti FordKnox. Takže jsem se tím příliš netrápil.
Někdy kolem srpna 94 Alcoma konečně dokončila svou první AL10 a výstavba sítě pro CCS mohla začít. Z terénu se začaly vracet první podivné střety. Jeden mi v paměti utkvěl, to když pan Franc (dříve Datalink) pobíhal před naším klientem a technikem po střeše Crystalexu a vykřikoval, že (s prominutím) "...ty sračky od Miráklu tady nezůstanou...o to se postarám..."
Viditelná nechuť pana Božka si na Invexu podat ruku, pozdravit se a nedej bože si popovídat, už byl jen bonbónek pro usmání. Ty horší teprve měly přijít...
V červnu 1995 jsem poznal Vojtu Klusáčka. Jako skončivší VŠ měl zájem u nás nastoupit, alespoň s touhle pohádkou přišel. Znamení osudu bylo jasné, setkali jsme se až na potřetí (dvakrát to z různých důvodů nedopadlo), a to ještě omylem (přijel na blind a já byl zrovna na odchodu). V budovatelském zápalu té doby jsem podobným znamením nevěnoval pozornost, neb mě ani ve snu nenapadlo, že by někdo lezl do konkurenční firmy, aby to tam omrknul.
Strávil u nás léto, aby mi pak s úsměvem oznámil, že má od studií něco rozjetého s panem Vodičkou z Alcomy, a že by bylo nefér ;), aby u nás zůstával...
Musím teď pár let přeskočit, protože Vojtovi se jeho divadelní kousek povedl ještě jednou.
To takhle počátkem roku 2003 mi jedno hezké jarní odpoledne zazvonil mobil a rozčilený hlas pana Klusáčka se mě ptal, jestli bychom o něj neměli zájem. Současný zaměstnavatel totiž nechce ocenit jeho dosavadní práci.
OK, proč ne. Sešli jsme se, popovídali. Neměl jsem co tajit, protože to, co firma má, je záležitostí jedinců, kteří ji tvoří. Kopírovat tyto technologie je nesmysl, vývoj si každý musí odsedět sám a na zjištění, jaké šváby jsou uvnitř, většinou stačí šroubovák.
Sám jsem mu nabídl, že ho provedu firmou, aby věděl, do čeho leze. Byli jsme totiž v tu dobu našlápnuti s Orcave do zahraničí a ať už varianta posílení našeho vývoje nebo varianta úzké spolupráce s Alcomou, byly cíle, které zajímaly mě. Pro zahraničí nám pouze naše portfólio nestačilo...
Nastalo očekávané...Vojta viděl, co potřeboval a pak už se jen začal kroutit. Na pořadu dne byla varianta B. Pokusil jsem se mu vysvětlit, že naše cíle jsou jinde a že je pro nás důležitější spolupráce než mrskání se v malé české louži.
Na podzim 2003 došlo k historickému setkání majitelů Alcomy a Miracle. Předložili jsme možnosti spolupráce - obchodní (vezmeme Alcomu do našeho portfólia), marketingové (vystavíme Alcomu na Cebitu a budeme ji propagovat stejně jako ostatní produkty), výrobní (spojíme síly při nákupu, osazování i oživování) a posléze i vývojové. Že to do určité míry jde, dokazuje naše současná spolupráce s ATH...
Pavel Božek zareagoval jedinou poznámkou - že by bylo nejlepší firmy spojit. Jenže já měl v té době plné ruce práce s Orcave, takže jsem věděl, co je to za martýrium a taky bylo jasné, že není reálné, abychom se nějak rozumně dohodli na přerozdělení podílů. Takže tato varianta byla odmítnuta.
Rozešli jsme se s tím, že vyzkoušíme spolupráci a dostaneme podklady pro přípravu obchodních aktivit. A nastalo hluboké ticho...
Abych se vyhnul komunikační chybě, požádal jsem pana Vodičku (Vlasta Božek na moje emaily nereagoval). Napodruhé se to povedlo, ale to, co jsme dostali jako partnerský ceník, obratem letělo do koše. Větší výsměch na seriózní jednání nám poslat nemohli...
Celou tuhle šaškárnu jsem někdy v polovině 2004 uzavřel posledním setkáním s panem Klusáčkem. Chtěl jsem vědět, proč se to nepovedlo. Proč se nikdo z Alcomy nedokázal normálně ozvat a říct třeba "rozmysleli jsme si to, nemáme zájem" nebo aspoň "trhněte si nohou".
Odpověď jsem nedostal ani od Vojtěcha. Naopak, když to řeknu slušně, tak jsem se nemohl zbavit dojmu, že se mi celou dobu vysmívá. Familiérně mě oslovoval křestním jménem, zesměšňoval naše zázemí, produkty, ...
V té chvíli mi došlo, kdo stojí za tou letitou a pro mě nepochopitelnou nenávistí k Miracle.
Na závěr mezi dveřmi padla poslední výsměšná otázka: "Teď už mi asi nic neřeknete, Petře, viďte?"
Neřekl jsem tehdy a neřeknu ani dnes. Ale třeba na nenormálnost svého jednání jednou přijdete sám, Vojtěchu.
Počátkem roku 2004 přišla Alcoma na trh s minipojítkem za 100 tisíc. Cílový trh = ISP. Systém prodeje = odbyt.
Úpravou ceny se snažil reagovat Konwes a především SVM. Se svými tzv. 25 Mbps byli zajímaví pro významnou část trhu. Přesto Alcomě nemohli konkurovat. Především kvalitou...
Miracle nereagoval, čímž na následující 4 roky o tento segment stoprocentně přišel. Bylo to z následujících důvodů:
- soustředili jsme se na zahraniční expanzi
- náš vývoj nechtěl vymýšlet průhledné skříně a jinak ořezaná a nedokonalá zařízení jen proto, abychom se zúčastnili cenové války
- v roce 2004 jsme řešili podivný odchod strategického společníka, což se zásadně projevilo na produktovém portfóliu i ekonomické situaci firmy
- a taky jsme se nechtěli podílet na odstřelení pásma...
Jestli dnes někdo pláče nad důsledky cenové války, pak by si měl uvědomit, kdo to začal.
Miracle se do rodných luhů vrátil s pojítkem 2222 v roce 2008. Ale to už je skoro přítomnost, kterou lze sledovat v přímém přenosu :)
Začalo to už v první polovině roku 94, tedy hned po oficiálním vzniku firmy, když mě recepce odmítala přepojit na pana Vodičku. Po několikátém pokusu už to slečna nevydržela a na plnou pusu mi sdělila, že má od vedení zákaz mě přepojovat.
Inu, stává se to. Měli jsme v té době dost velké problémy s výrobou vlastních mikrovlnných jednotek a do nitra Alcomy bylo vidět asi tak, jako do pevnosti FordKnox. Takže jsem se tím příliš netrápil.
Někdy kolem srpna 94 Alcoma konečně dokončila svou první AL10 a výstavba sítě pro CCS mohla začít. Z terénu se začaly vracet první podivné střety. Jeden mi v paměti utkvěl, to když pan Franc (dříve Datalink) pobíhal před naším klientem a technikem po střeše Crystalexu a vykřikoval, že (s prominutím) "...ty sračky od Miráklu tady nezůstanou...o to se postarám..."
Viditelná nechuť pana Božka si na Invexu podat ruku, pozdravit se a nedej bože si popovídat, už byl jen bonbónek pro usmání. Ty horší teprve měly přijít...
V červnu 1995 jsem poznal Vojtu Klusáčka. Jako skončivší VŠ měl zájem u nás nastoupit, alespoň s touhle pohádkou přišel. Znamení osudu bylo jasné, setkali jsme se až na potřetí (dvakrát to z různých důvodů nedopadlo), a to ještě omylem (přijel na blind a já byl zrovna na odchodu). V budovatelském zápalu té doby jsem podobným znamením nevěnoval pozornost, neb mě ani ve snu nenapadlo, že by někdo lezl do konkurenční firmy, aby to tam omrknul.
Strávil u nás léto, aby mi pak s úsměvem oznámil, že má od studií něco rozjetého s panem Vodičkou z Alcomy, a že by bylo nefér ;), aby u nás zůstával...
Musím teď pár let přeskočit, protože Vojtovi se jeho divadelní kousek povedl ještě jednou.
To takhle počátkem roku 2003 mi jedno hezké jarní odpoledne zazvonil mobil a rozčilený hlas pana Klusáčka se mě ptal, jestli bychom o něj neměli zájem. Současný zaměstnavatel totiž nechce ocenit jeho dosavadní práci.
OK, proč ne. Sešli jsme se, popovídali. Neměl jsem co tajit, protože to, co firma má, je záležitostí jedinců, kteří ji tvoří. Kopírovat tyto technologie je nesmysl, vývoj si každý musí odsedět sám a na zjištění, jaké šváby jsou uvnitř, většinou stačí šroubovák.
Sám jsem mu nabídl, že ho provedu firmou, aby věděl, do čeho leze. Byli jsme totiž v tu dobu našlápnuti s Orcave do zahraničí a ať už varianta posílení našeho vývoje nebo varianta úzké spolupráce s Alcomou, byly cíle, které zajímaly mě. Pro zahraničí nám pouze naše portfólio nestačilo...
Nastalo očekávané...Vojta viděl, co potřeboval a pak už se jen začal kroutit. Na pořadu dne byla varianta B. Pokusil jsem se mu vysvětlit, že naše cíle jsou jinde a že je pro nás důležitější spolupráce než mrskání se v malé české louži.
Na podzim 2003 došlo k historickému setkání majitelů Alcomy a Miracle. Předložili jsme možnosti spolupráce - obchodní (vezmeme Alcomu do našeho portfólia), marketingové (vystavíme Alcomu na Cebitu a budeme ji propagovat stejně jako ostatní produkty), výrobní (spojíme síly při nákupu, osazování i oživování) a posléze i vývojové. Že to do určité míry jde, dokazuje naše současná spolupráce s ATH...
Pavel Božek zareagoval jedinou poznámkou - že by bylo nejlepší firmy spojit. Jenže já měl v té době plné ruce práce s Orcave, takže jsem věděl, co je to za martýrium a taky bylo jasné, že není reálné, abychom se nějak rozumně dohodli na přerozdělení podílů. Takže tato varianta byla odmítnuta.
Rozešli jsme se s tím, že vyzkoušíme spolupráci a dostaneme podklady pro přípravu obchodních aktivit. A nastalo hluboké ticho...
Abych se vyhnul komunikační chybě, požádal jsem pana Vodičku (Vlasta Božek na moje emaily nereagoval). Napodruhé se to povedlo, ale to, co jsme dostali jako partnerský ceník, obratem letělo do koše. Větší výsměch na seriózní jednání nám poslat nemohli...
Celou tuhle šaškárnu jsem někdy v polovině 2004 uzavřel posledním setkáním s panem Klusáčkem. Chtěl jsem vědět, proč se to nepovedlo. Proč se nikdo z Alcomy nedokázal normálně ozvat a říct třeba "rozmysleli jsme si to, nemáme zájem" nebo aspoň "trhněte si nohou".
Odpověď jsem nedostal ani od Vojtěcha. Naopak, když to řeknu slušně, tak jsem se nemohl zbavit dojmu, že se mi celou dobu vysmívá. Familiérně mě oslovoval křestním jménem, zesměšňoval naše zázemí, produkty, ...
V té chvíli mi došlo, kdo stojí za tou letitou a pro mě nepochopitelnou nenávistí k Miracle.
Na závěr mezi dveřmi padla poslední výsměšná otázka: "Teď už mi asi nic neřeknete, Petře, viďte?"
Neřekl jsem tehdy a neřeknu ani dnes. Ale třeba na nenormálnost svého jednání jednou přijdete sám, Vojtěchu.
Počátkem roku 2004 přišla Alcoma na trh s minipojítkem za 100 tisíc. Cílový trh = ISP. Systém prodeje = odbyt.
Úpravou ceny se snažil reagovat Konwes a především SVM. Se svými tzv. 25 Mbps byli zajímaví pro významnou část trhu. Přesto Alcomě nemohli konkurovat. Především kvalitou...
Miracle nereagoval, čímž na následující 4 roky o tento segment stoprocentně přišel. Bylo to z následujících důvodů:
- soustředili jsme se na zahraniční expanzi
- náš vývoj nechtěl vymýšlet průhledné skříně a jinak ořezaná a nedokonalá zařízení jen proto, abychom se zúčastnili cenové války
- v roce 2004 jsme řešili podivný odchod strategického společníka, což se zásadně projevilo na produktovém portfóliu i ekonomické situaci firmy
- a taky jsme se nechtěli podílet na odstřelení pásma...
Jestli dnes někdo pláče nad důsledky cenové války, pak by si měl uvědomit, kdo to začal.
Miracle se do rodných luhů vrátil s pojítkem 2222 v roce 2008. Ale to už je skoro přítomnost, kterou lze sledovat v přímém přenosu :)
Nevím proč jste to pane inženýre takhle koncipoval, ale mě jste tím jako člověka, který se snažil být férový, dosti zklamal.
Vojtěch Klusáček • 07.07.2009 • 15:19:34