Antény vyvíjet nebo koupit?
- Vložil: Swah • 14.08.2009
V 80. letech minulého století se začaly objevovat satelitní přijímače i u nás a před revolucí se ve výrobním družstvu Kaden začaly lisovat české satelitní antény. Žádné ofsetky, ale pěkné přímé 60ky a 90ky. Jediný, dostatečně velký lisovací stroj našel brzy uplatnění v komunikacích, protože přímé antény pro satelity nefrčely, zato bezdrátová 10ka potřebovala levné talíře jako sůl.
Původní Kaden ukončil svou činnost, ale lis i s formami koupil Ramet v Kunovicích (mimochodem Alcoma je? spolumajitelem stroje) a v lisování pokračoval dál. Na těchto talířích jsme vyrostli všichni...
První antény pro Skywalkera žádné další úpravy nepotřebovaly. Rohy se umisťovaly do ohniska, ze střechy vedly 2 kabely. Bez krytu, s poddimenzovaným držákem.
V roce 1996 rozšířil naše řady Ing. Beneš, konstruktér, který má na svědomí naše antény, skříně, držáky, ... Díky němu jsme v roce '98 mohli na Invexu představit novou, profesionální řadu antén. V té době stále ještě s pověstnými rohy, ale základ mejdlíčka už na snímku je.
Pro skutečný odlitek 1010 byla navržena sestava tvarovaného vlnovodu a ozařovače. Vycházeli jsme při tom z mnoha propočtů, měření a testování vzorků.
Už tenkrát jsme intenzivně pracovali na zpětném ozařovači, který by výrazně zmenšil hloubku antény, ale nevycházelo to. Zpětný ozařovač buď nevyužíval dokonale celou plochu talíře nebo přezařoval okraje, a to významně. Pro potlačení tohoto nežádoucího (nepovoleného) vyzařování bylo nutné buď vybavit anténu kovovým límcem nebo zvednout okraje a vystlat je útlumovou hmotou. Obě varianty byly na svou dobu drahé, takže jsme se přiklonili k výměnnému přímému ozařovači (10 a 13GHz). S ním jsme dosáhli skvělých výsledků - Class 2, skoro 3.
Na návrhu antén se přestávkami pracovalo nepřetržitě až do dnešních dní. Z rozborů a hodně detailních výpočtů, které pro nás v průběhu zpracovali specialisté na ČVUT, nakonec vyšlo, že to s těmihle talíři prostě vyjít nemůže.
Jsou příliš mělké. Jako přijímací antény pro satelity vyhovující, jako vysílací antény v žádném případě.
Investovali jsme spoustu peněz i do vlastních forem a zkoušeli technologii ražení. Na malé antény byly výsledky dobré, ale u větších rostly náklady na formy i vlastní výrobu exponenciálně.
Ani jedna cesta nebyla perspektivní, bohužel. V Čechách nemáme technologické zázemí pro výrobu kvalitních antén na všechna frekvenční pásma. A to, co si někteří výrobci dovolí prodávat pro pásmo 10GHz, nemůže obstát pro licence.
Po pečlivém výběru jsme se nakonec dohodli na spolupráci se švédským Arkivatorem. Už jen prostý pohled odhaluje lepší poměr F/d proti českým zrcadlům.
Původní Kaden ukončil svou činnost, ale lis i s formami koupil Ramet v Kunovicích (mimochodem Alcoma je? spolumajitelem stroje) a v lisování pokračoval dál. Na těchto talířích jsme vyrostli všichni...
První antény pro Skywalkera žádné další úpravy nepotřebovaly. Rohy se umisťovaly do ohniska, ze střechy vedly 2 kabely. Bez krytu, s poddimenzovaným držákem.
V roce 1996 rozšířil naše řady Ing. Beneš, konstruktér, který má na svědomí naše antény, skříně, držáky, ... Díky němu jsme v roce '98 mohli na Invexu představit novou, profesionální řadu antén. V té době stále ještě s pověstnými rohy, ale základ mejdlíčka už na snímku je.
Pro skutečný odlitek 1010 byla navržena sestava tvarovaného vlnovodu a ozařovače. Vycházeli jsme při tom z mnoha propočtů, měření a testování vzorků.
Už tenkrát jsme intenzivně pracovali na zpětném ozařovači, který by výrazně zmenšil hloubku antény, ale nevycházelo to. Zpětný ozařovač buď nevyužíval dokonale celou plochu talíře nebo přezařoval okraje, a to významně. Pro potlačení tohoto nežádoucího (nepovoleného) vyzařování bylo nutné buď vybavit anténu kovovým límcem nebo zvednout okraje a vystlat je útlumovou hmotou. Obě varianty byly na svou dobu drahé, takže jsme se přiklonili k výměnnému přímému ozařovači (10 a 13GHz). S ním jsme dosáhli skvělých výsledků - Class 2, skoro 3.
Na návrhu antén se přestávkami pracovalo nepřetržitě až do dnešních dní. Z rozborů a hodně detailních výpočtů, které pro nás v průběhu zpracovali specialisté na ČVUT, nakonec vyšlo, že to s těmihle talíři prostě vyjít nemůže.
Jsou příliš mělké. Jako přijímací antény pro satelity vyhovující, jako vysílací antény v žádném případě.
Investovali jsme spoustu peněz i do vlastních forem a zkoušeli technologii ražení. Na malé antény byly výsledky dobré, ale u větších rostly náklady na formy i vlastní výrobu exponenciálně.
Ani jedna cesta nebyla perspektivní, bohužel. V Čechách nemáme technologické zázemí pro výrobu kvalitních antén na všechna frekvenční pásma. A to, co si někteří výrobci dovolí prodávat pro pásmo 10GHz, nemůže obstát pro licence.
Po pečlivém výběru jsme se nakonec dohodli na spolupráci se švédským Arkivatorem. Už jen prostý pohled odhaluje lepší poměr F/d proti českým zrcadlům.
